NIC – ukázka z povídky NASRANÁ A VYČERPANÁ
Slunce pálí.
Paseka. Ztěžka dosedla na pařez. Musím si na chvilku odpočinout…
Z kožené brašny vyndala krabičku cigaret. Otevřela ji, do hajzlu, poslední cigáro… Zapalovač, hluboké potáhnutí, náruživý výdech, dým…
Zadívala se na koruny stromů. Šelest listí. Jsem tak unavená…
Šustot ptačích křídel, těsně vedle ní dosedl poštovní havran.
Pronikavé zakrákání.
„Aspoň to cigáro mě nech dohulit…!“
Pronikavé zakrákání, pronikavé zakrákání.
„Aby ses nezbláznil…!“
Shýbla se k havranovi, ze schránky na jeho noze vylovila srolovaný papír. Pohlédla do něj, povzdech. Zas tolik úkolů, samý šibeniční termíny… Nedokouřenou cigaretu uhasila o pařez, rozběhla se. Cestou si musím koupit cigára…
Slunce rodí den.
Poušť. Svalila se. Vyčerpaný pohled do dálky. Do nekonečného písečného moře. Vánek si pohrával s jejími šedivějícími vlasy.
Kožená brašna, cigareta.
Už to nechci dělat. Nezaslouží si to, serou mě. Jak s tím skoncovat…?
Šustot ptačích křídel, těsně vedle ní dosedli tři poštovní havrani.
Trojnásobné pronikavé zakrákání.
„Tři najednou?!“ vyvalila oči. „Děláte si prdel…?!“
Trojnásobné pronikavé zakrákání, trojnásobné pronikavé zakrákání.
„Ticho! Ticho…!“ Zacpala si uši. „Dost!“
Trojnásobné pronikavé zakrákání…
Ze schránky na havraních nohou vylovila tři seznamy úkolů.
Skoncuju s tím…
Do písku zarazila nedokouřenou cigaretu, rozběhla se.
Slunce pálí.
Planina, vysoký strom. Sedla si pod něj. Vysíleně se usmála, vlhké oči.
Brašna, cigareta.
Šustot ptačích křídel, těsně vedle ní dosedli dva poštovní havrani. Dvojnásobné pronikavé zakrákání.
Jen zavrtěla hlavou, dál se usmívala.
Dvojnásobné pronikavé zakrákání, dvojnásobné pronikavé zakrákání. Pohlédla na havrany, natáhla k nim ruku, vytrčila prostředníček. „Hovno!“
Dvojnásobné pronikavé zakrákání.
Obláček cigaretového dýmu…
Dokouřila, nedopalek odcvrnkla stranou.
Dvojnásobné pronikavé zakrákání, jeden z havranů ji klovnul do kotníku. Vstala, dotěrného havrana se pokusila kopnout, havran uskočil.
„Blbečci…“
Stoupla si pod mohutnou spodní větev. Podívala se na ni.
Mírně se přikrčila.
Dvojnásobné pronikavé zakrákání.
Vší silou se odrazila, oběma rukama se větve chytla, vyhoupla se na ni. Opatrně se napřímila. Oba havrani vylétli na větev k ní. Dvojnásobné pronikavé zakrákání. Jeden z havranů ji opět klovnul do kotníku.
Už mám tady toho plný zuby… Serou oni na mě, seru na ně taky.
Další větev byla půl metru nad ní. Povyskočila, větve se chytla, několikrát sebou zatřásla. Vydrží…
Seskočila zpět na spodní větev.
Dvojnásobné pronikavé zakrákání, klovnutí do kotníku, klovnutí do lokte. Máchla rukou: „Kšá!“ Z brašny vyndala lano, na konci popravčí uzel. Končím. Konečně jsem se do toho dokopala. Lano přehodila přes horní větev.
Šustot ptačích křídel, přilétli další dva poštovní havrani.
Dvojnásobné pronikavé zakrákání. Pohodila hlavou, pousmála se. Budu mít velký obecenstvo…
Lano uvázala.
Pronikavé zakrákání, pronikavé zakrákání, klovnutí do kotníku, do lokte, do stehna. Běžte do hajzlu. Všichni.
Nasadila si popravčí uzel.
Vlhký pohled.
Konečně to skončí.
Pronikavé zakrákání.
Konečně to skončí…
Zhluboka se nadechla.
Konečně!
Zavřela oči.
Krok. Bezvědomí nastává prakticky ihned po oběšení.
Zhoupnutí.
Vydechla.
Zhoupnutí, zhoupnutí…
Pronikavé zakrákání.
Přestala se houpat.
Zhluboka se nadechla. Otevřela oči.
Pronikavé zakrákání.
Do prdele! Jak to, že slyším ty idiotský havrany? Jak to, že pořád normálně dejchám? Jak to, že mi nic není…?! Do prdele…!
Pronikavé zakrákání. Klovnutí do stehna, do ucha, do ruky…
Visela, nechávala se oklovávat.
Po chvíli se vyhoupla zpět na větev, sňala popravčí uzel.
Seskočila na zem. Ze schránek na nohou havranů si vzala úkoly. Rozběhla se, v očích slzy.
Na druhé větvi vysokého stromu zůstalo uvázané lano s popravčím uzlem.
ukázka z povídky POHÁDKA ukázka z povídky ZA HRANOU ukázka z povídky TAKHLE TO JE! NIC