NIC – ukázka z povídky POHÁDKA
Za devatero horami a devatero řekami rozprostíralo se království. Pěstěná to zem s malebnými městy a vískami a se spoustou luk a květeny a lesů a zvířat. A spokojených poddaných! Spokojených proto, že jim vládl král Žezlofous, kterýžto vedl své poddané v oblibě a pečoval o ně. Přísný dokázal být, to ano! No, hlavně byl vlídný a spravedlivý.
A také byl velice zvídavý, na svém vládcovském hradě měl mnoho laboratoří a pokusoven a pracoven no a v jedné z nich se činil vynálezce Baňkofous. Byl tuze chytrý a bystrý a již vynalezl spoustu užitečných věcí!
„Co ten Baňkofuk…“
„…Baňkofous.“
„…třeba vynalezl?“
„To v pohádce není. Co se pořád vrtíš?“
„Něco mě svědí na zadku.“
„Tak se podrbej a poslouchej.“
A jednoho dne ten vynálezce Baňkofous pilně pracoval od časného rána a pracoval a pracoval, až se z něho kouřilo, a najednou mu otevřeným oknem do pracovny vlétl poštovní holub a dosedl na pracovní stůl. Baňkofous si z jeho schránky na noze vyzvedl doručenou poštu a usmíval se: „Pozvání na svatební hostinu… Tak přece jen se ta platnéřovic holka vdá… To bude veliké, to bude veliké!“ Ale pak se Baňkofous zamračil: „Vždyť ta sláva byla již před týdnem! Kdes tak dlouho lítal, člověče, holube?!“ podíval se rozezleně na poštovního holuba. Ten jen pokrčil křídly a odlétl. Baňkofous vztekle bouchnul pěstí do stolu a vtom to v jeho mozkových závitech udělalo břink! cvak! Vyskočil a začal malovat schémata a sekat dráty a hoblovat dřevo a ohýbat plechy a vynalézal a vynalézal, až se nakonec rozběhl za samotným panem králem!
„Pane králi, pane králi!“ křičí nedočkavě, „vynalezl jsem úžasnou věc!“
„Můj oblíbený vynálezce, který pro samou práci ani nemá čas dostavit se na svatební hodokvas!“ hýkne Žezlofous zvědavě.
„Povídej!“
„Drátový halófon!“ zvolá Baňkofous nadšeně a z krabice vyndá dva úplně první drátové halófony na světě. „Lidé už nebudou muset chovat poštovní holuby a havrany – navíc víme, jak ti havrani jsou drazí na chov a ti holubi jsou nespolehliví, že jo – lidé budou moci bezpečně zvát na veselky kohokoli z pohodlí svého domova, budou si moci s kýmkoli o čemkoli povídat…“ A Baňkofous zaníceně popisoval svůj vynález a ukázal, jak se drátový halófon zapojuje a jak vytočit halófonní číslo a jak halófon zvoní a jak se mluví do halófonního sluchátka. Žezlofous se usmíval čím dál víc a nakonec zvolal: „Geniální!“
„Já mám žízeň.“
„Támhle máš lahev s pitím. Dávej pozor! Vzpomeň si, jak
jsi to tady včera polil.“
„To bylo srandovní!“
„Hlavně pro maminku to byla ohromná švanda.“
Žezlofousovi akorát moc nešel pod vousy název „drátový halófon“ a Baňkofous uznal, že to je směšné pojmenování, a tak se po společné mozkové bouři dohodli, že to bude „drátový telefon“.
I Žezlofous vydal královský výnos, aby se vynález „drátový telefon“ začal v královské manufaktuře ihned vyrábět a aby byl do každé rodiny za mírný poplatek nainstalován.
A Baňkofous? Ten od krále dostal řád zlatého mikroskopu!
A za nějaký čas si takhle jednou v sobotu po lahodném to obědě Baňkofous hověl doma na kanapi a vtom ťuky ťuk na okno. Baňkofous vstal, okno otevřel a venku stála sousedka selka a pozdravila: „Uctivé odpoledne, Baňkofousi…“
„I tobě, sousedko milá, i tobě!“
„Víš, ten tvůj vynález, telefon…“
„Copak s ním máš za trable? Přestal snad fungovat?!“
„Funguje výtečně! Víš, jenom jsme si s ženskýma říkaly, že… že… že…“
„Neostýchej se a řekni mi to.“
„Zkrátka, jestli by ten telefon nešel o věrduňk vylepšit.“
ukázka z povídky NASRANÁ A VYČERPANÁ ukázka z povídky ZA HRANOU ukázka z povídky TAKHLE TO JE! NIC