Rebelka Adélka Kabelka – ukázka z kapitoly DALŠÍ
Po stole sune Adéla ruku směrem ke mně. Po stole sunu já ruku směrem k Adéle. V Yukonu nás obsluha zcela jistě nevyruší. Naše ruce se setkávají, díváme se do očí. Světlo z lampičky hladí Adélinu jemnou tvář, závidím mu.
„Hele,“ povídá Adéla, „já bych chtěla toho chlapa, co… co sedí tady přede mnou…“ Zase vlhký pohled.
„A já myslím,“ odpovídám potichu, „že ho můžeš mít…“
„Já ale potřebuju moře lásky…“
„K dispozici mám celej oceán,“ usmívám se. Daniela Steelová je hadra.
Koutkem oka zpozoruji blížící se obsluhu. „Tak to zapijeme, ne?“ Adéla souhlasně přikývne.
„Ještě dvakrát colu s vínem a dvě jablka, prosím,“ kývnu zemdlenému číšníkovi.
Adéla opětovně bere mou ruku a dává si ji před obličej. Netuším, co má za lubem (vlastně ani zatím nevím, kde Adéla svůj lub má), je to prostá ruka ministerského úředníka. Otevírá pusu, vráží do ní můj malíček s prsteníčkem a začíná je náruživě cucat. Civím, jako když kocour sere do řezanky. Velmi nečekané… a příjemné. Vrchní donáší objednané ingredience, ale Adéla se rozhodně vyrušit nenechá a dál si s mými prsty pohrává. Na dalších několik minut jsou role rozděleny jasně: já zírám, Adéla dumlá. Nechápavým pohledům ostatních návštěvníků podniku rozumím.
Po důkladném ocumlání spokojených prstů mi je Adéla vrací.
„Bylo to vskutku milé, prsty děkují! A jsme si kvit: já ti oslintal ucho, ty mně prsty,“ rozesměju nás.
Po vyprázdnění několika dalších pitivových skleniček jsme se vymotali z Yukonu a potácivými kroky jsme zamířili na Karlovo náměstí, odkud Adéla pojede noční tramvají domů; nenoční tramvaj již nepojede, neb hodinky ukazují třičtvrtě na jednu.
„Kdy ti to jede?“ volám na Adélu zírající do jízdního řádu.
„Jede to za… za… za dlouho.“
„Tak to máme ještě docela dost času, že.“
„Nepůjdeme si ještě sednout támhle na lavičku?“ táhne mě Adéla za ruku na vyhlídnuté místo.
Jsem poměrně znaven, tudíž se na lavičku svaluji s úlevou. Adéla však přede mnou zůstává stát.
„Ty se neposadíš…?“
Adéla znenadání na lavičku vyskočí, obkročí mě nohama a hupsne mi do klínu. Rukama mi vjíždí do vlasového strniště a… Líbáme se. Náruživě, horlivě, opile. Pak mě líbá na krk a šeptá: „Chci tě… chci tě hned…,“ a rozkrokem se mi začíná třít o klín. Jujky!!! V parku na lavičce seks?!?! Vlastně „sex“; už ani pořádně nevím, jak se to slovo píše. Nu, obávám se, že není nárok; vzhledem k množství alkoholických nápojů, jež jsem dnes prolil hrdlem, se v mé mužské hrdosti nehne jediná mitochondrie.
„No, já nevím…,“ snažím se přibrzdit Adélino zbytečné úsilí.
„Copak…? Máš pravdu, tady v parku na lavičce je to blbý…“
„Přesně to jsem chtěl říct. Ne… nepůjdem se projít? Mohli bysme jít na Pavlák tvojí tramvaji naproti,“ napadá mě vysvobozující návrh.
Pomalu kráčíme k I. P. Pavlova, mlčíme.
Najednou se Adéle rozsvítí oči, vykřikne: „Hele, telefonní budka!“
„No jo, je to opravdu bezva budka… celá… telefonní…“ Adéla mě popadne za ruku a do budky mě nemilosrdně vtáhne. Já ti ty peníze dám dobrovolně, koneckonců, stejně jich u sebe moc nemám… Ale vždyť se začínáš svlíkat! Adéla si stahuje kalhoty a nadrženě sténá. Nevypadá to, že by chtěla někomu volat. Co budu dělat? V takovýmhle vedru bych si nejradši odložil. Mňo, v dané situaci to není nejlepší nápad. Během toku mých hutných myšlenek proces sebeobnažování Adély pokračoval.
Chytá mě za prsty a… Zase mi je ocumlává? Ne, vsunuje je jinam; ovšem mokro je tam stejné jako v puse.
„No tak, kulíšku… Pojď…,“ vybízí mě k akci a kouše mě do krku. Tohle kdyby viděla maminka. Stydím se, jsem nervózní, potím se, jsem neschopný jakékoli sexuální činnosti.
„Hele, kulíšku… já nevím…,“ pokouším se o zkrocení divé ženy. Marně. „KULICHU…! Já…“
„Co je…?“
„Jsem poznamenanej alkoholem, a tak nemůžu… to…“
„Aha…,“ vydechne Adéla zklamaně.
Oblečeni opouštíme telefonní budku a bez dalších zásadnějších momentů dojdeme na zastávku. Po chvíli přijíždí Adéle tramvaj.
„Tak čus, kulíšku…“ Adéla se na mě vrhá, opět se vášnivě líbáme.
Zavírají se za ní dveře, máváme si. Zítra se s tím bláznem zas uvidím. Těším se.
* ukázka z kapitoly ZOUFALÁ* Rebelka Adélka Kabelka
*
